sklíčenost

26. května 2013 v 22:33 | C. |  fantazírování
vnímám neposedné kapky burácející mi na okno už pěknou řádku hodin a nechávám se unášet krásou spojení deště a melodie the smiths.
dnes jsme se pohádali, leží mi to hluboko v žaludku. a bolí.. bolí to. svazuje mě strach, bojím se, že ho ztratím. na některý rány je totiž těžký najít náplast. něco se jen tak nezahojí.
jsem sama. takový malý, opuštěný štěně.. ale vůbec, vůbec to není roztomilý
cig
 

kerouacovy výlevy

12. května 2013 v 22:54 | C. |  mám ráda
.. Ale teď tancovali nočním městem jako šílenci a já se coural za nima, což vlastně dělám celý život - courám se za lidma, kteří mě zajímají, protože lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou "Jůůů!".

Opisovala jsem tuhle část z knížky jen za minimálního světla, co mi poskytoval mobil a klidně bych to udělala znova!

im a weirdoo

25. března 2013 v 17:54 | C.

 


nerozhodnost

14. března 2013 v 19:01 | C. |  fantazírování
Přepadla mě zvláštní nálada a divný pocity. nechci s nikým mluvit, nikoho vidět, nechci aby tu se mnou někdo byl a zároveň jediný, co potřebuju je, aby mě někdo prostě objal a řekl "jo holka, bude to dobrý"
ale takhle to nebude dobrý
teplá kůže a horký dech pro zahřátí, milá slova pro úsměv a rty vábící k polibku; jsem jako děcko a přeju si, aby tu byl, ale ubíjí mě, že zítra se zase uvidíme. jedna nemotorná dívka v šatech a dokonalý gentleman jdoucí ruku v ruce na taneční parket. nedokážu si ujasnit, jestli tu představu víc nesnáším nebo miluju

Ten správný březnový

8. března 2013 v 20:35 | C. |  hudební výplach
Nevím proč, nemám k tomu hlubší důvod, než že se mi prostě chce.
Ukážu vám, čím byla moje hudební dušička v poslední (i neposlední) době políbená a bez jakých písniček si teď nedokážu představit svou existenci

two door cinema club; nejde ani tolik přesně o tuhle písničku (i když tu mám asi nejradši), ale spíš o tu skupinu samotnou.. my biggest weakness (mimochodem Sama - toho ve světlé kostičkované bundě - si jednou vezmu; sledujte, jak čaruje s tou kytarou)

vnitřní rozpad

6. března 2013 v 20:20 | C. |  fantazírování
Víte jak občas mají mámy v něčem pravdu? Tak ta moje jednou řekla
Holka, ty jednou zničíš jen sama sebe
a měla pravdu

Všechno, všechno mě to rozežírá. Až jednou prostě nic nezbude
jsem si jistá, že taková chvíle pro mě bude vysvobozením

pošetilost

3. března 2013 v 20:29 | C. |  fantazírování
jsem jak snílek a naivní děcko, chce se mi polemizovat o smyslu žití, možná kouřit jednu marlborku, možná dvě. utopit se a nechat se pomalu zevnitř rozežrat nenaplněnými sny a tužbami

nevěřím pohádkám, ale věřím ve šťastný konce.

eternal sunshine..

24. února 2013 v 17:51 | C. |  mám ráda
Viděli jste Věčný svit neposkvrněné mysli? Ne? Tak se honem podívejte
ten film je tak zvláštní.. tak jinej. až se mi chce brečet.no dobře, nebudem si tu lhát, ten film je divnej a při některých scénách donutí diváka přemýšlet, jestli ten režisér nebyl sjetej, když to točil, ale ono se to asi nakonec dá brát jako plus. blázen nebo genius?
a musím se přiznat, že jsem si nikdy nemyslela, že Jim Carrey byl (kdo ví, jak asi vypadá teď) takovej fešák, hehhe



she was crazy

8. února 2013 v 18:17 | C. |  fantazírování
normálněě.. jsem si založila deníček.
kecam, deník to neni, je to spíš takovej.. sešit plnej depresivního a sebedestruktivního myšlení, takže přesně moje. píšu si tam, když potřebuju ventilovat svoje pocity a psaní se zdá být dobrým způsobem, jak toho dosáhnout. kdyby se to dostalo do cizích rukou (jo, to si toho takhle jednou všimla máma, ale naštěstí jsem jí včas zastavila. ani se jí nedivim, kdo by si asi myslel, že sešit oblebený bílým papírem, s vystřiženým obrázkem fakt divný hlavy z kamene a nápisem "poraženecký výraz v očích a strhaný obličej ukazují na počínající šílenství" je do školy, haha) tak jsem .. screwed.
no, proč to vlastně píšu, jde o to, moji milí imaginární čtenáři, chtěla jsem vám jen dát vědět, že jsem šílená, takže snad vás to neodradí od čtení mých dalších extrahlubokých článků.
amen, c.


fucked up

6. ledna 2013 v 2:50 | C. |  fantazírování
Už zas mám tu náladu, kdy si přehrávám všechno špatný, co se mi kdy stalo a hledám důvody k tomu, abych hned teď mohla vyskočit z okna.
Poslední dobou se mi všechno hroutí (slabý slovo, ale nechci bejt sprostá). No, není to poslední dobou. Je to už hodně dlouho, kdy to začalo. A vlastně si ani nepamatuju, kdy to začalo.. To značí, že je to už dost dlouho
řiká se, že v životě je to pořád jako na houpačce - jednou si nahoře a jednou zas.. no však to znáte. A já pořád čekám na nějakou spásu, na chvíli, kdy se konečně všechno zase vrátí do normálu.
Už mě nebaví se každej večer topit v slzách a doufat v lepší zítřek.
chci mít radost. jo, chci mít zase z něčeho upřímnou a velkou radost.. Je to ale těžký, když tu není jediná věc, co by mě mohla dělat šťastnou

posilvestrovské radování a ewan mcgregor

2. ledna 2013 v 15:25 | C. |  fantazírování
joo. tak si přepínám televizi a najednou tam uvidím obličej ewana mcgregora a mám hroznou potřebu dát vám, moji nejmilejší neexistující čtenáři, vědět.

a vím, že umíráte touhou vědět, jak jsem strávila Silvestr, tak si nemůžu odpustit vám sdělit, že klasicky (a dobře). bylo nás něco kolem 7-8, ten nejbližší okruh mých milovaných a společně jsme si u kamarádky doma vymejvali mozky alkoholem a dementníma názorama každýho z nás. a i když mi její černý psisko prokouslo ponožku (přísahám, že jsem na něj nešlápla schválně) a bolela mě hlava, měla jsem se dobře.



never ending story

24. října 2012 v 18:35 | C. |  mám ráda
Dnešní večer je takovej hodinu a půl dlouhej návrat do dětských let


nejlepší víkend

21. října 2012 v 12:10 | C. |  fantazírování
.. ale to bych se zase opakovala
mám prostě chuť si tenhle pocit udržet napořád

Hey girl, my name's Paul McCartney!

27. června 2012 v 14:49 |  fantazírování
Měla jsem zas takovou náladu.. Vzala jsem tužku a přišlo to samo


Rock for.. me!

21. června 2012 v 22:15 |  fantazírování
Neskutečně se těším na Rock For People!! Pořád se mi nechce věřit tomu, že vážně (VÁŽNĚ!) uvidím naživo The Kooks.. Sakra, musim si je ukrást domů
a Two Door Cinema club, Franz Ferdinand, Peta Dohertyho, Exampla a Irie Révoltés (no jo, vzpomínky na hodiny francouzštiny - Oo soleil..)

:))))))) Cítím se po dlouhý době tak dobře.. Chtěla bych někoho obejmout. Tak třeba polštář

Kam dál