Únor 2013

eternal sunshine..

24. února 2013 v 17:51 | C. |  mám ráda
Viděli jste Věčný svit neposkvrněné mysli? Ne? Tak se honem podívejte
ten film je tak zvláštní.. tak jinej. až se mi chce brečet.no dobře, nebudem si tu lhát, ten film je divnej a při některých scénách donutí diváka přemýšlet, jestli ten režisér nebyl sjetej, když to točil, ale ono se to asi nakonec dá brát jako plus. blázen nebo genius?
a musím se přiznat, že jsem si nikdy nemyslela, že Jim Carrey byl (kdo ví, jak asi vypadá teď) takovej fešák, hehhe



demons in my dreams

12. února 2013 v 20:05 | C. |  fantazírování
piju litry kafe, nervy mam v hajzlu, už od rána jsem nic nejedla, jsem unavená, nešťastná a stejně.. to není ono.
užírám se bolestí a přemítám proč to vlastně dělám.. ale to jsme přece my, ne? lidi. už jsme takoví. vždy si najdeme něco, kvůli čemu brečet, důvod proč se trápit, nebo proč se litovat.. disgusting..

have you ever lost in a different world? where everything you once knew.. is gone.
and you find yourself powerless
will i ever break free?



žízeň po životě

10. února 2013 v 12:49 | C. |  fantazírování
Něco na mě leze. mam pocit, že každou chvilkou pozvracim počítač (to jste potřebovali vědět) a všechno mě bolí. chjo
Taky jsem zjistila, že se z mýho nejlepšejšího trička s Joy Division ztrácí barva a začíná bejt docela průhledný, přivádí mě to skoro až k slzám.
A samozřejmě, když už tu vypisuju svoje problémy, nesmím opomenout to, že z něčeho, co bylo dřív můj domov se teď stalo něco jako.. místo, kde musím povinně bydlet. Máma a můj nevlastní táta se pořád hádaj.. není den, aby na sebe nekřičeli a nenadávali si. ten člověk je jeden z největších debilů, jaký znam, nerozumim tomu, že s nim může bejt už 9 let.. teď jen čekám, kdy se to dostane do fáze - můj dům, vy dvě vypadněte. a co my budeme moct udělat? nic.. jeho dům. on je tu přece pán.
Chtěla bych být jedno z těch děcek, co si myslí, jak mají hroznej život, když dostanou k Vánocům telefon jen za deset tisíc. Z těch, co považují příkaz od rodičů ve stylu "přijdeš v 11, ne o půlnoci." za konec světa. Ne dobře, jasně, že nechtěla, jsem šťastná, že nejsem povrchní a vážím si toho, že mám kde spát, co jíst.. vždyť víte. A už od.. cca listopadu jsem za to dvakrát vděčnější. doba, kdy se máma utápěla v dluzích a kvůli těm zasranejm prachům, kterejch jsme měli nedostatek, šlo všechno doprdele. dovede si někdo z vás, neexistujících čtěnářů, vůbec představit, že by až do 24. žil v pocitu, že Vánoce stráví doma bez stromečku, bez dárku, v rozhádaný rodině? (haha, to je další věc na dlouhý povídání..)
vybavuju si, jak jsme s mamkou jely 23. prosince.. no vlastně jenom jely, ona sama nevěděla kam. řídila a najednou zastavila u pumpy, hlavu položila na volant a rozbrečela se. Na Vánoce nám nakonec půjčila teta a stromek taky.. byl to fakt divnej pocit. Ta doba byla těžká, ale na jednu stranu jsem ráda, že jsme si tím prošly. S mojí mámou mě tahle věc hodně sblížila a já jsem za to tak ráda.. Co na tom, že se může každou chvíli stát, že nebudeme mít kde bydlet?
Ne, prostě.. Nevim, proč tady vůbec ty svý výlevy píšu.
halo halo
šťastnej živote
kdy přijdeš ke mně?

Haha, blbá otázka, jasně, že nikdy

Radši se odeberu k posledním dvaceti stránkám, co mi zbývají dočíst v Lust For Life.
Když to tak čtu, připadá mi, že Vincent Van Gogh a já jsme si docela podobný. Nemyslim tím jen lásku k malování, ale i to, jak celej život hledá sám sebe, zkouší spoustu věcí a pořád nemůže najít něco, na co by se vážně hodil. Já sice, dalo by se říct, mám ještě život před sebou, ale i tak.. Cítím spříznění duší!


she was crazy

8. února 2013 v 18:17 | C. |  fantazírování
normálněě.. jsem si založila deníček.
kecam, deník to neni, je to spíš takovej.. sešit plnej depresivního a sebedestruktivního myšlení, takže přesně moje. píšu si tam, když potřebuju ventilovat svoje pocity a psaní se zdá být dobrým způsobem, jak toho dosáhnout. kdyby se to dostalo do cizích rukou (jo, to si toho takhle jednou všimla máma, ale naštěstí jsem jí včas zastavila. ani se jí nedivim, kdo by si asi myslel, že sešit oblebený bílým papírem, s vystřiženým obrázkem fakt divný hlavy z kamene a nápisem "poraženecký výraz v očích a strhaný obličej ukazují na počínající šílenství" je do školy, haha) tak jsem .. screwed.
no, proč to vlastně píšu, jde o to, moji milí imaginární čtenáři, chtěla jsem vám jen dát vědět, že jsem šílená, takže snad vás to neodradí od čtení mých dalších extrahlubokých článků.
amen, c.